PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Rošády v sestavě, z nichž tou nejvýraznější je změna na postu vokalisty, zdá se neměla na produktivitu těchto belgických pořízků přiliš zásadní vliv. Jak jsou ale na tom s výkonností, tedy položkou pro výsledný dojem poněkud důležitější? Není to tak zlé, jak by se po tom všem dalo čekat. Je tomu již pár měsíců, co je tato deska na světě, takže času pro dokázání svých kvalit měla více než dost. A ty jí rozhodně nechybí, přestože to nejlepší z prozatimní tvorby LENG TCH’E nejspíše zůstane datováno do let minulých. Nyní už jen čtveřice očividně věnovala důkladnou pozornost anganžmá nového křiklouna, jehož vokální projev až příliš nápadně připomene předchůdce Borise Cornelissena.
Nutno však jedním dechem dodat, že styl, který vyznává i novic Serge Kasongo se do pěkně odsýpající hudby Belgičanů hodí více než dobře, čehož si je kapela pochopitelně i patřičně vědoma. Její vize grindového šílenství nikdy nepostrádala i dostatek žánrových přesahů. Ty rozhodně nepůsobily křečovitě, ale naopak se postupem času staly plnohodnotnou součástí dobře zaběhaného drtícího soukolí. Všech těchto léty pečlivě piplaných atributů se Belgičané nehodlají vzdát ani nyní, takže „Hypomanic“ v první řadě nabídne vše, na co jsme u LENG TCH’E byli zvyklí už v minulosti a hlavně vše, bez čehož si je lze představit už jen ztěží. Jedna výraznější změna by tady však i přesto byla. Loňská nahrávka se v žádném případě nesnaží působit jako shrnutí dosavadního snažení kapely, na to mají koneckonců tito chlapíci ještě dost času, ale spíše jeví dostatek ambicí pokračovat ve zdokonalování započatého díla. Onou výraznější změnou mám namysli silnější sešlápnutí rychlostního pedálu. LENG TCH’E totiž na svých minulých nahrávkách zrovna nevynikali ve zničujícím sypání a spíše než na rychlost se soustředili na techničtější provedení (zdánlivě) nekomplikovaného hudebního žánru, za jaký je grindcore všeobecně považován. V souvislosti s jejich aktuálním albem se hodně skloňuje jméno NAPALM DEATH, jejichž produkci současná tvář belgických (tak trochu) připomíná. A fakt, že si ve skladbě „Totalitarian“ nepřehlédnutelně zařval i Barney Greenway, v tom hraje pouze marginální roli. Řeč je pochopitelně hlavně o momentech, kdy se do toho skupina patřičně opře a rozjede nefalšovanou grindovou jízdu.
Aníž by kapela ohlašovala rezignaci na osvěžující nadžánrové prvky z minulosti, rozhodla se přitvrdit a zrychlit a jakoby demonstrativně vyhlásit do světa, kde se i po razantních personálních změnách nachází její hudební kořeny. Měl bych to kvitovat s povděkem, což rozhodně činím, ale i tak se nemohu zbavit pocitu, že starší nahrávky mi seděly o něco více. „Hypomanic“ sice zní skutečně našlapaně, svěží produkce osvědčeného Russe Russella taktéž dělá svoje, ve skladbách se neustále něco děje a posluchač by se tak po většinu hracího času rozhodně neměl nudit, ale subjektivně postrádám nějaký prvek schopný mě výrazněji vtáhnout do děje. To však nic nemění na faktu, že čtrnáctka nabušených položek loňského alba LENG TCH’E není žádnou ledabyle odbouchanou kolekcí. Svůj vysoký standard si Belgičané i přes moje výtky dokázali udržet. Navzdory zmiňovanému nárůstu extrémnějších a rytmicky svižnějších momentů se nevzdávají instrumentálně zdatnějšího pojetí grindu, stejně tak jeho infikace cizími vlivy, mezi kterými i nadále zůstávají deathmetalové střední tempa anebo špetka jižanského blues či stoner rocku. „Hypomanic“ je tak dobrým odrazovým můstem k dalšímu fungování kapely, jejíž existence byla možná na chvíli ohrožena, ale která zanedlouho tím nejlepším možným způsobem prokázala svůj tuhý kořínek.
LENG TCH'E vyměnili zpěváka, zrychlili a zintenzivnili hudební projev a své věrné rozhodně nezklamali.
7 / 10
Nicholas Malfeyt
- basa
Jan Hallaert
- kytara
Tony van den Eynde
- bicí
Serge Kasongo
- vokály
1. Wirehead Imbeciles
2. A.Men
3. The Stockholm Malevolence Project
4. World State Abomination
5. Refined Torture
6. Misleading Innuendos
7. Obiter Dicta
8. Death's Head Cockroach
9. Totalitarian
10. Anthropocentric Suicide
11. Silence Is Better Than Unmeaning Words
12. Violence Does Even Justice
13. Corrosive Rotgut
14. Perfervid Odysse
Hypomanic (2010)
Marasmus (2007)
Leng Tch´e / Warscars (split) (2006)
The Process Of Elimination (2005)
Man Made Predator (2003)
Black Ops / Leng Tch´e (split) (2002)
Death By A Thousand Cuts (2002)
Datum vydání: Pondělí, 24. května 2010
Vydavatel: Season Of Mist
Stopáž: 41:01
Produkce: LENG TCH'E & Russ Russell
Studio: Red Left Hand, Dé Studio, Studio Hearse
„Hypomanic“ sa na prvé vypočutie zdá byť jednoduchší a menej zaujímavý ako jeho predchodcovia, no naozaj ide len o prvý pohľad. Aj napriek zrýchleniu a „zjednodušeniu“ produkcie majú stále čo ponúknuť, pričom určite nejde len o omrvinky. LENG TCH'E týmto albumom potvrdili svoj status kapely pohravajúcej sa s grindovým besnením a ukázali, že aj napriek personálnym zmenám si dokázali uchovať kontinuitu svojho vývoja.
-bez slovního hodnocení-
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
Šíleně plodný oneman projekt, Aaron Edge se utrhl ze řetězu s sází jednu desku za druhou. "Agglomeration" je třetí z letošních již pěti alb. A překvapivě to drží slušnou kvalitu. Pokud tedy máte rádi dusivý sludge doom s výbuchy disonantního šílenství.
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.